Příběh Exit the Circle
↓
Konečně je tu léto. Prázdniny začínají a ty se vydáváš navštívit Irsko, kterému se říká také Zelený ostrov. Už dlouho sníš o tom, že budeš po několik týdnů putovat touto nádhernou krajinou – a teď se tvůj sen stává skutečností.
Cesta tě vede kouzelnou krajinou s mírnými zelenými pahorky podél vysokých, drsných skal, po loukách táhnoucích se do dáli, skrze rozlehlé lesy. Příroda v nejčistší podobě! Naplňuje tě hlubokým štěstím!
Procházíš právě jedním takovým lesem plným prastarých stromů. Panuje tu jakési magické ovzduší. Je velmi horko a ve vzduchu se vznášejí prapodivné pachy. Máš téměř pocit, jako by se stromy za tebou otáčely a pozorovaly tě! Všude kolem to šumí, hopsá a šustí a tobě se zdá, že to nejsou jen zvířata.
Se smíšenými pocity dojdeš až na kraj lesa. Už zdaleka tě upoutá veliký kámen, na kterém cosi sedí. Opatrně se ke kameni přibližuješ. To, co na něm sedí, je malý skřítek, který si tu vychutnává okolní klid. Je velký asi jako tvůj batoh, na sobě má zelený kabátek a špičatý zelený klobouk. Vypadá přesně tak, jak ho znáš z různých pohádek a příběhů. Jeho malá blýskavá očka hledí přímo na tebe. Osmělíš se a třesoucím se hlasem ho oslovíš: „Dobrý den, pane Skřítku.“ Skřítek sebou trhne, ztratí rovnováhu, převrátí se dozadu a spadne z kamene na zem. Přispěcháš mu na pomoc a zcela zmateného chlapíka znovu posadíš na kámen. Hledí na tebe vykulenýma očima a zakoktá: „Ty-ty-ty m-m-mě vi-vi-vidíš?“
„Ano,“ odpovíš, „vidím tě.“
Skřítek od tebe odvrátí pohled a schoulí se do sebe. Vrtí hlavou a tiše si pro sebe říká: „Tak tedy ta zvěst, která se poslední dobou šíří po lesích, nelhala.“
„Jaká zvěst?“ ptáš se zvědavě.
Skřítek sebou opět trhne a rozzlobeně se na tebe podívá. „Jaká zvěst, ptáš se? Jaká zvěst? Prostě zvěst! A vůbec, co si o sobě myslíš, takhle mě vyděsit? A hned dvakrát! Kdo vůbec jsi a proč bych zrovna tobě měl něco vyprávět? Člověku, který si sem jen tak přijde a který sem absolutně nepatří! Nemohli byste prostě zůstat v těch svých městech, kam patříte, a nás v lesích nechat na pokoji?“
„Chtěl bych se nejprve omluvit za to, že jsem Vás vylekal, pane skřítku. To jsem nechtěl. Jsem tu proto, že už to v našich městech nemohu vydržet a také hledám klid. Jsem hrozně zvědavý!“
„Jak to, hrozně zvědavý?“
„To je odpověď na vaši otázku, proč byste mi měl něco povědět o té zvěsti. Protože jsem hrozně zvědavý.“
„Tak tak…“ Skřítek se na tebe dlouze zadívá, pak zamyšleně pokýve hlavou a řekne:
„No, vypadá to, že jsi v pořádku. Budeš asi výjimka svého rodu. Tak dobře, povím ti to tedy.“
Na chvíli se odmlčí a zahledí se do dálky.
„Jmenuji se Andjar. Jsem syn velkého Schurella a jsem skřítek. Už stovky let žiji v tomto nádherném lese.
V poslední době se tu však dějí všelijaké podivné věci a obyvatelé lesa jsou znepokojeni. Říká se, že ochranný křišťál Envir ztratil svou moc.“
„A to je zlé?“ zeptáš se trochu hloupě.
„Jestli je to zlé? Jestli je to ZLÉ?“ vybuchne skřítek. „To není zlé, to je strašlivě zlé. Celý magický svět je ohrožen!“
Nechápavě na skřítka pohlédneš.
„Poslouchej! Envir, ochranný křišťál, chrání magický svět před reálným světem, před tvým světem. Jsme před vámi v bezpečí, protože nás všechny z magického světa činí pro vás neviditelnými.“
„A to by byla taková tragédie, kdybychom vás a váš svět mohli vidět? Mně by to připadalo úžasné! Co by se mohlo stát?“
„Někdo jako ty by pro náš svět asi opravdu nepředstavoval žádné nebezpečí. Jak tě tak odhaduji, mohli bychom spolu docela dobře vycházet, možná se dokonce od sebe vzájemně i něco naučit. Bohužel však ve tvém světě nejsou všichni jako ty. Většina z vás už zapomněla, jaké to je, žít s přírodou a radovat se z ní, vychutnávat si nádheru světa a vědět, jaký vnitřní klid přináší i jen pouhé posezení na velkém kameni na kraji lesa.“ A s přivřenýma očima ještě zasyčí: „Když ho přitom nikdo neruší!“
„Místo toho si lidé ve tvém světě kupují spoustu věcí, které jim mají dělat radost. Věci, které dělají hluk, smrdí a ničí přírodu. Lidé z tvého světa by měli z obyvatel mého světa strach. Strach, že bychom vás mohli o něco připravit, a to by je vedlo ke zlosti a vzteku. A skončilo by to válkou mezi těmi dvěma světy. Tvůj svět prostě na nás ještě není připraven!“
„A jak by mohl Eivar zase získat zpátky svou moc?“
„Jmenuje se ENVIR, alespoň pořádně poslouchej. Člověče! Envir čerpá svoji sílu ze tří křišťálů, které kdysi ze tří elementů vytvořily tři Věčné.“
„Tři Věčné?“
„Ano, tři Věčné. Naše tři Matky světů. Wilbeth, Matka Slunce. Ambeth, Matka Měsíce, a Borbeth, Matka Země. Wilbeth stvořila křišťál Sulis ze slunečních paprsků. Ambeth utvořila z arktických květů Měsíce křišťál Litha a Borbeth vytvořila ze síly Země křišťál Amind. Tyto tři křišťály elementů spojené dohromady dávají Enviru sílu udržet magický svět pro vás neviditelným.
Tato síla však časem slábne, a proto je třeba tyto tři křištály zase spojit dohromady. Jsou však velmi mocné a použijí-li se nesprávně, mohou způsobit velkou škodu. Proto jsou už po dlouhá tisíciletí křišťály elementů uloženy na tajných místech, kde je chrání a hlídají tři strážci. Strážci vydají křišťál jen tomu, kdo je vyzve a dokáže, že je toho hoden.“
„Kde jsou ta tajná místa? Někde tady blízko?“ zeptáš se zvědavě.
„Proč to chceš vědět? Chceš se snad vydat na cestu a vyzvat strážce, aby ti křišťály vydali?“ směje se skřítek.
„No a proč ne? Nějaké malé dobrodružství by se mi docela líbilo a mohl bych to alespoň zkusit.“
„Tak to se podívejme,“ řekne skřítek rozzlobeně. „Tomu člověku by se prý docela líbilo, kdyby mi mohl pomoct, a že prý by to mohl zkusit. No, to mě uklidňuje. Ne že by na tom nezávisel celý magický svět! Tak s tímhle přístupem se ti to určitě nepovede!“
„Já jsem to tak nemyslel,“ omlouváš se rychle. „I když vás ani váš svět pořádně neznám, chci vám pomoct a ty křišťály získat. Kdybych jen věděl, kde a jak začít.“
Skřítek se dlouze a hluboko zahledí do tvých očí a nakonec kývne. Sáhne do kapsy a vytáhne z ní nějaký předmět zabalený do šátku. Vypadá to jako krátký, tlustý dalekohled. Podá ti ho.
„Abys zachránil můj svět, musíš znovu spojit ty tři křišťály prvků. K tomu je potřeba, aby ses vydal na tři tajná místa a dokázal přesvědčit strážce křišťálů, aby ti je vydali. Každý strážce ti uloží jeden úkol. Ke křišťálům se pojí zvláštní runy, znaky prastarého písma, a ty musíš tyto runy najít a znovu složit dohromady. Musíš se pozorně rozhlížet kolem sebe, pátrat po všem neobvyklém a vyřešit zadané úkoly. Jen ti nejmoudřejší a nejsilnější jsou schopni tyto úkoly zvládnout a kouzlo zlomit. Já osobně pochybuji, že by nějaký člověk byl schopen tato znamení najít. Bohužel však teď už nevidím jinou cestu, jak Enviru navrátit jeho sílu. Proto ti zde předávám tuto pomůcku, která ti může být při hledání křišťálů nápomocna.
Soustřeď se, zaměř všechny své myšlenky na svůj cíl, využij veškerou svou fantazii a představ si v duchu každý ze tří elementů: Slunce, Měsíc a Zemi. Pak pohlédni do dalekohledu a uvidíš ono tajné místo. Splň všechny úkoly, které ti strážci zadají, a potom se s křišťálem vrať zpátky. Doufám, že neselžeš – v sázce je celý můj svět.“
Sebereš tedy všechny své síly a pln napětí se soustředíš…