„The Circle“
Při vybírání pošty ze schránky dnes ráno by tě nikdy nenapadlo, jak velké dobrodružství tě čeká. Ve schránce byla, kromě spousty reklamních letáků a několika dopisů, taky jedna malá červená obálka adresovaná tobě, bez jména odesilatele. Dlouho se nerozmýšlíš a otevřeš ji. Uvnitř je jen malý červený lístek a na něm tento text:
Pozvánka
Místo: hodovní síň hradu Vitusburg na Rauensbergu.
Čas: příští pátek v 19 hodin.
– přijďte sám! –
Co to jen může být? Nějaký hloupý vtip nebo pěkně drzá reklama? Položíš lístek stranou a prohlížíš si ostatní poštu. Když pak příští pátek neseš starý papír do kontejneru, vypadne z hromady malý červený lístek. Páni, vždyť ono ti to úplně vypadlo z hlavy! Přečteš si lístek ještě jednou a začíná v tobě klíčit myšlenka, že se večer na to uvedené místo vydáš. Pokud by to přece jen byla nějaká reklamní akce, můžeš odtud vždycky zase odejít. Ale něco ti říká, že tu jde o něco vážného, něco napínavého…
Přesně v 19 hodin stojíš před Vitusburgem. Přistoupí k tobě nějaká mladá dáma a ptá se tě na tvé jméno. Když jí ho povíš, usměje se na tebe a řekne: „Následujte mě prosím.“ Dojdete ke dveřím otevřeným do velké hodovní síně. Pohlédneš dovnitř a vidíš mnoho lidí. Muži a ženy nejrůznějšího věku sedí za dlouhými stoly a přátelsky si spolu povídají, smějí se a připíjejí si. Mnozí z nich mají na sobě starobylé a někdy i dost podivné oděvy.
Na konci síně je velký portál, který jako by uvnitř nějak zářil. „Co si jen dneska ty reklamní hlavy nevymyslí za ptákoviny,“ pomyslíš si a vstoupíš do síně. Právě když vkročíš dovnitř, otočí se všichni hosté jako na povel směrem k tobě a nastane hrobové ticho. Vyvede tě to z míry a je ti to velmi nepříjemné. Uslyšíš za sebou nějaké šeptání o otočíš se. Stojí tu – tvoje matka! Překvapením ti zamrznou slova v ústech, ale tvoje matka se na tebe usměje a řekne: „Vítám tě! Posaď se prosím, všechno ti vysvětlím!“ Posadíš se tedy na nejbližší volnou židli a napjatě hledíš kolem. Všechny oči se upírají na tebe.
„Všichni tito lidé jsou tvoje rodina. Tedy, jsou to tvoji předkové a jejich rodiny. Všichni sem dnes přicestovali proto, aby se s tebou sešli. Naše rodina už po mnoho tisíc let ukrývá veliké tajemství. A toto tajemství se tu dnes dozvíš!“
„Jaké velké tajemství?“ ptáš se překvapeně a ohromeně.
„Naše rodina si už po mnoho a mnoho generací vždy mezi sebou zvolí jednoho člena, který přijme úkol podniknout velké cesty.“
„Velké cesty?“ opakuješ její slova.
„Ano, velké cesty časem! Tyto cesty jsou životně důležité pro přírodu, lidstvo a všechno, co drží svět pohromadě. Udržují rovnováhu mezi prostorem a časem tak, že se při nich napravují chyby v minulosti, ale i v budoucnosti. Maličké chyby, které však mají dalekosáhlé důsledky.“
„Cesty časem, opravovat chyby? Co je to za hru? Děláte si tu ze mě legraci?“
„NE,“ volají všichni přítomní jednohlasně. „MYSLÍME TO VÁŽNĚ, VELMI VELMI VÁŽNĚ.“
Zděšeně se na své židli schoulíš ještě hlouběji. Tvá matka tě vezme za ruku a upřeně ti pohlédne do očí: „To není legrace, to je velice vážná věc. Vybrali tě na cesty časem. Tvůj předchůdce už je příliš starý – vykonal příliš mnoho cest.“
„A co mám udělat? Jak to funguje? Kam mám cestovat? A jak?“ ptáš se nesměle a nerozhodně.
„To ti všechno vysvětlíme. Nedělej si starosti. Tvým prvním úkolem ale bude najít a opravit entopizmátor.“
„„Ento- co?“
„Entopizmátor. Tvému předchůdci se na jeho poslední cestě bohužel stala strašná nehoda. Když na zpáteční cestě procházel portálem, nástroj na zjišťování a opravu chyb, entopizmátor, mu vyklouzl z ruky a rozlomil se na tři kusy. Portál však byl stále aktivní, a tak tyto tři části zmizely v prostoru a čase. Tvým prvním úkolem teď tedy je najít ty tři části a složit je zase dohromady. Projdi portálem a vstup do časů. Jestli to bude minulost nebo budoucnost, to určí portál. Pospěš si, svět je v nebezpečí!“
Lidé se začnou zvedat ze židlí a přicházejí k tobě. Někteří ti položí ruku na rameno a usmívají se na tebe. Pomalu tě začínají posunovat směrem k portálu. Nijak na tebe netlačí, ale kousek po kousku se k tomu podivuhodně zářícímu místu přibližuješ. Cítíš, že portálu vychází jakési zvláštní, ale fascinující proudění. Ještě jednou se otočíš kolem a zeptáš se:
„A jak ty díly najdu? Jak vypadají? A co mám vůbec dělat?“
„Dobře se dívej kolem sebe, všechno si pozorně prohlédni, soustřeď se a dej se do práce! Hodně štěstí!“
Uděláš poslední krok a…